15.07.2014
Jan Král

Děti z příměstského tábora se od strážníků dozvěděly, jak čelit krizovým situacím

Co mají dělat, když je na ulici osloví někdo neznámý, anebo jak se mají chovat, když narazí na zatoulaného psa nebo uvidí někoho ležet bezvládně na zemi.

Odpovědi na tyto otázky se v úterý 15. července dozvědělo v sídle Městské policie Liberec osm dětí z příměstského tábora, který na tento týden připravila liberecká pobočka agentury pro neslyšící – APPN.

„Ne každý, kdo se vás na ulici zeptá, kolik je hodin, chce opravdu znát přesný čas. Někdo může čekat na to, až vytáhnete svůj mobil, vytrhne vám jej a uteče,“ tak zněla jedna z rad, již dostaly v sídle Městské policie Liberec děti z příměstského tábora agentury pro neslyšící. Dohromady osm dětí, z toho polovina s vadami sluchu, se seznámilo se zákulisím libereckých strážníků. Školáci se také dozvěděli, jaký je rozdíl mezi městskou a státní policií. Čísla tísňových linek znali kupodivu téměř všichni zpaměti. „O práci policie se zajímám. Líbilo se mi tady, nejvíc asi operační středisko,“ svěřil se jedenáctiletý Lukáš Háž.

Děti poznaly, jak funguje kamerový systém, čemu slouží operační středisko a jaké konkrétní pomůcky a nástroje používají strážníci pro zajištění pořádku ve městě. Vyzkoušely si například, jak je těžká neprůstřelná vesta nebo samy spustily houkačku automobilu městské policie. Seznámily se rovněž s tím, jak fungují fotopasti. Nejvíc je ovšem zajímalo, co by měly dělat, kdyby našly mrtvolu.

Na otázky školáků přišla odpovídat do sídla libereckých strážníků také primátorka Martina Rosenbergová, velitelka městské policie. „Je důležité, aby děti, a to zejména se zdravotním handicapem, věděly, kam se obrátit v případě, že se octnou v krizové situaci. Pomůže jim, když osobně poznávají složky Integrovaného záchranného systému,“ připomněla primátorka. „Cením si toho, že tento příměstský tábor spojuje zdravé děti s handicapovanými, a pomáhá tak odstraňovat komunikační bariéry mezi nimi. Sluchové postižení považuji za jedno z nejhorších zdravotních omezení, protože když zdraví lidé neznají znakový jazyk, obvykle další možnost komunikace vzdají. Nechce se jim hledat jiný způsob, jak se s neslyšícím domluvit,“ dodala s tím, že věda v pomoci lidem s vadami sluchu urazila za poslední desítky let velký kus cesty. Například kochleární implantáty vrací pacientům jak sluch, tak i řeč.

Příměstský tábor seznamuje děti s celým Integrovaným záchranným systémem, vedle městské policie má na programu také návštěvu hasičů, Zdravotnické záchranné služby nebo horské služby. Děti si z návštěvy sídla městské policie odnesly vedle spousty zážitků také drobné dárky s preventivní tématikou, například pexeso, kalendář, policejní pásku a pohádky, zaměřené na šikanu a kyberšikanu.
V komunikaci s neslyšícími se budou zdokonalovat také liberečtí strážníci. Agentura pro neslyšící pro ně připravila kurz znakového jazyka. Do něj se dosud přihlásilo 15 strážníků a kurzů se mohou zúčastnit i úředníci.

„Kurz bude obsahovat deset lekcí a naučí strážníky základní výrazy, například zeptat se, jak se člověk jmenuje a kde se zrovna nachází, jak mu může pomoci a podobně,“ přiblížila manažerka agentury Lydie Charouzová.

Jak podotkla primátorka Martina Rosenbergová, která s dětmi z příměstského tábora sama komunikovala ve znakovém jazyce, základy se může naučit každý. „Těší mne, že tolik strážníků projevilo o kurz zájem. Bylo by dobré, kdybychom mohli mít i my na recepci magistrátu speciální tablet, který v liberecké nemocnici slouží k lepší domluvě mezi sluchově postiženými pacienty a lékaři pomocí tlumočníka,“ doplnila primátorka, která má s výchovou sluchově postiženého dítěte osobní zkušenost.

Text: Zuzana Minstrová, foto: Jan Král

Nastavení cookies